Cesta do Dánska
Až na ranní zpoždění probíhá naše cesta hladce. I Prahu jsme projeli bez stání v kolonách a už jsme ujížděli po Teplické dálnici. Co si pamatuji, jsem ještě neměl tu čest projíždět Středohořím kolem Labe a tak jsme byl uchvácen již krajinou relativně nedaleko. Před Ústím jsme najeli na nový úsek D osmičky a stoupali do Krušných hor. Před tunelem Libouchec stojí vpravo takový žlutý kontejner, kterému asi nikdo moc nevěnuje pozornost, ale uvnitř se skrývají podivuhodné věci. Jedná se o zdroj nepřerušeného napájení napájení NZ2 tzv. NZ kvadrát Modletické firmy Phoenix-Zeppelin, který je vybaven vakuovým setrvačníkem na magnetických ložiscích (prostě 250kilový kus oceli se točí levitující ve vzduchu obdobným principem jako kolečko v elektroměru a při odběru jako asynchronní generátor). Po chvilce pak nastartuje dieselagregát, ale je to daleko spolehlivější než baterie. Těhletěch vychytávek je po světě zatim asi jen deset, takže to opravdu stojí za povšimnutí. Jako další pojistka napájení tunelu jsou dva 22kV přívody z různých míst, které jsou rovněž vidět. Z dalších elektroenergetických zajímavostí, viděných jsou to v Německu všudypřítomné větrné elektrárny různých typů a konstrukcí. A pak ještě, že v Německu používají na 400kV vedení čtyřsvazkové vodiče. Až pojedete pod vedením VVN, všiměte si, že u nás jsou třísvazkové.
Koho unavily technické zajímavosti, ať si moc nezoufá, protože až Vám bude psát z Islandu Nikola, bude to jen a jen proud geologie;-)
Když jsme vystoupali tunelem Panenská na náhorní plošinu Krušných hor, bylo tam úplně jiné počasí, než dole. Zatímco u Ústí polojasno, tady byla mlha a zima. Velehory.
Hranici s Německem poznáte jen podle typického smaltovaného oválku s orlem „Bundesrepublik Deutschland“, jinak tam nic není. Těsně před hraničńim tunýlkem stáli němečtí policajti v černém bavoráku a tak jsem mírně znejistěl, jestli nedají echo nějakým kolegům, protože dálnice byla úplně prázdná. Nikdo nás však nekontroloval, asi v Sasku neblbnou policajti jako v Bavorsku.
Jeden cestovatelský postřeh na německých dálnicích: pokud budete stavět na nebenzínkových odpočívadlech, jsou záchody zadarmo, protože tam nemá kdo vybírat.
Nejčastějším městem je opět Ausfahrt;-) Hádejte proč.
Nakonec jsme jeli trasou přes Berlín, objížděli jsme ho z východu a tak jsme mohli kolem obchvatu vidět DeDeRónská (DDR=NDR) panelová sídliště, která se od těch našich skoro neliší.
V Hamburku jsme byli nuceni dostat se na druhou stranu přes centrum, ale díky itineráři a naší skvělé navigátorce jsme to zvládli bez chybičky. V Hamburku jsme mimo jiné viděli naprosto fascinující věc – tříčlánkový městský autobus nizozemské provenience VanHool. Jako kdybyste ke 119ce přidali ještě jednu harmoniku a ten zadní článek. To bych teda řídit nechtěl.
Dánská krajina je taková jako na Vysočině – samé pole, občas les, samá zemědělská stavení a sem tam nějaká vrtule. Jenom je daleko mírněji zvlněná. Čas od času se do kraje zakousne nějaký záliv, posetý plachetnicemi.
A taky se tu opravdu vyblbli na kruhových objezdech, hlavně kolem Viborgu, kde je uprostřed každého objezdu nějak umělecky ztvárněná, nejčastěji z kamene, směrová růžice.
Tak jsme v Hanstholmu.Jelikož je tu národní park, tak jsme skončili v kempu. Jmenuje se to tu Klitmølso.