Příjezd, Bonus, Hangifoss a koncert vážné hudby

Červen 29, 2010 - 10:07 am 5,756 Comments
Patrně prvním cestovatelem ze zemí Koruny české, který byl na Islandu a zanechal nám o tom písemnou zprávu, byl Daniel Strejc Wetter, Komenským zvaný Wetterus, který o svém pětitýdenním pobytu v roce 1613 napsal spisek Islandia aneb Krátké vypsání o ostrovu Islandu. Mnoho českých cestovatelů se cítí být jeho následovníky a rádi z něj citují, ani my v tomto nebudeme výjimkou. O cestě přes Severní a Norské moře tehdy napsal: ,,…Veselá sic a potěšená věc byla, že v devíti dnech také daleko jsme připlouli na Island, kterýžto okolo čtyř set mil od Brému vzdáli jest, s předního konce nejen znamenati, ale dost dobře spatřiti mohli… …První nebezpečenství měli jsme od loupežníků mořských, kteříž druhého dne našeho se plavení na nás natrefili a za námi na velikém šífu se hnali… …Druhá žalostná věc, aneb nebezpečenství byla nemoc mořskam kteráž nemálo také, ale velice nás trápila i rmoutila. Nebo několik jich stonalo, i kupec, s nímž jsme se byli vypravili, i marinář sám také bídný byl a v nemnohých dnech, jakž jsme se na ostrov dostali, umřel… …Neb moře tudíž a hned ten den bouřiti počalo: vítr odporný odtud, kamž jsme se plaviti měli, tak násilně vál, že znamenitou bouři na zemi i moři způsobil.“

Naše cesta byla o poznání klidnější, se tu někteří houpou ještě dnes, nejvypjatější okamžik však nastal v přístavu. Pořád jsme popojížděli a mezi auty chodila nějaká ženská ve vestě s nápisem Tolgæslan (Celní správa) a obcházela auta a na něco se každého ptala. Chodila dost nesystematicky a tak se naše napětí vždy zvýšilo, když se přiblížila. Nakonec přišla i k nám, zeptala se, do kdy tu jsme a nalepila nám na sklo nálepku.(Něco asi, že kdybysme tam byli déle jak rok, museli bysme proclít auto) Takže asi netypovala, která auta se mají zkontrolovat. To jsme si trochu oddechli, ale za chvilku už jsme pověstnou garáž, kde probíhají kontroly. Asi osm aut před námi tam jedno poslali, viděli jsme, jak se za ním zavírají vrata.(A byl to novotou zářící Renault Mégane, takže asi neslídí vždy jen po starších autech z východu) I před druhá vrata najela nějaká dodávka a pak už nám jen celník pokynul ať jedem a tak jsme si mohli oddechnout.

Do Egilstaðiru (první město od přístavu, ležící na okružní silnici) jsme pokračovali v koloně kempovacích aut. V horském sedle ještě ležel sníh, přehrada byla z velké části zamrzlá.

V Egistaðiru se celá tato kolona štosovala na parkovišti před supermarketem, my poučenější jsme ale jeli až k supermarketu Bónus, který má mít nejlepší ceny. Záhy jsme ale zjistili, proč je před ním prázdno, mět totiž otevřeno až od dvanácti. Šli jsme se tedy projít po městě(přejde se z jednoho konce na druhý tak za deset minut), mimo jiné k místnímu kostelu (1974, zvonice vypadá jako panelák v Bělehradu, ale stejně oživení místní, jinak fádní architektury), kde jsme si povídali s místním Norským varhaníkem a ten nás pozval večer na koncert. Rozhodli jsme se tam zajít.

V informacích jsem se snažil zjistit něco o autobusových spojích, ale vzdal jsem to, po té, co mi ta paní řekla, že v životě autobusem nejela. Tady se létá letadlem, pluje lodí, jezdí autem, ale autobusy znají jenom jako ty podivné dopravní prostředky, ve kterých se vozí zájezdy cizinců.

Před dvanáctou už byla před Bónusem slušná fronta, jako u nás když je nějaká akce.

  • Brauð (chleba) 1kg 198 ISK (nějakých 31 Kč)
  • Smjör (máslo) 50g 139ISK (zhruba 22Kč)
  • Skyr (zdejší mléčný výrobek na způob smetanového jogurtu) 500g 141ISK (asi 24Kč)
  • Mrkev 1kg asi 16Kč
  • Pomerančová marmeláda 900g, kterou nám dopuručili nějací Poláci asi 55Kč

Skyr s pomerančovou marmeládou je vážně dobrý. Pak jsme ještě vyměnili 50€ v bance (kurz 153,23), Wifi jsme ale v místní Íslandsbanki nepřipojili, kde to Týno měli?

Tak jsme jeli kolem jezera Lagarfljót, kde mají být nejlepší Islandské lesy. Zní to asi divně, jezdit se na Islandu dívat na lesy, ale zajímalo nás, jak bude vypadat nejstarší strom na ostrově, Guttormslundur, který měl být zasazen v r.1938. V nejstarší části Arboreta ovšem na cedulkách byla i čísla 1905, což nevíme co mělo znamenat, když i Islandský průvodce píše 1938. Lesů je v této oblasti opravdu hodně, už když se jede ze Syðisfjörduru, nejvíce je modřínů.

Pak jsme jeli k vodopádu Hengifoss, což se 118 metry má být asi třetí nejvyšší na ostrově. Cestou k němu je ještě nádherný vodopád Litlifoss, který padá přes skálu z čedičových sloupů. Ze samotného Hengifossu jsme viděli jen spodní část, byl tam mrak, ale i ten kousek padající odnikud shoda byl majestátní. Pak už jsme jeli na koncert, kde jsme kromě jednoho známého Němce z lodi byli jediní cizinci. Zpěvák, zpěvačka a pianista nám předvedli operní árie od Verdiho, Strausse, Mozarta, Pucciniho a Čajkovského a také od islandského autora Tryggviho M. Baldvinssona skladbu Grýla og Leppalúði, což podle toho, jaké přitom zpěvák dělal škleby bylo jistě o čarodějnici Grýle ze Skandinávské mytologie. Také jsme mohli skvěle pozorovat to, co se o Islanďaech píše. Údajně si ještě nevybudovali vztah k vážné hudbě a tak mají obdobné události především jako možnost se sejít. A skutečně, každý nový příchozí se zdravil skoro s polovinou těch, kteří tam už byli a hlavně po skončení se dali všichni do řeči. U své domácí skladby nevěli, kdy tleskat a odcházeli hned jak se dozpívalo. Účinkující skoro stejně dlouho mluvili jako zpívali a snažili se bavit publikum, které se tomu smálo. To pochází z dob, kdy všichni obyvatelé chdili řečnit do parlamentu – Altþingu.

Nějaký Islanďan, který si sedl vedle Petra mu vyprávěl, jak byl v Praze a jak se mu líbilo Národní muzeum.

Také jsme brali benzín v samoobslužné benzínce. I když tam byl anglický návod, muslei jsme počkat na nějakého Islanďana, aby nám to ukázal, protože obrazovka stojanu to pak stejně všechno psala Islandsky. Tak už vím, že Hætta víð znamená storno. Pak tam přijeli nějací Francouzi, ale i po hodině, kdy jsme ve Francouzštině probírali a popisovali, jak se vybírají peníze z bankomatu jsem jim to nebyl schopen vysvětlit nebo jim to přišlo tak divné, že radši odjeli někam, kde měli obsluhu. Ono tam totiž strčíte kartu, vytáhnete, zadáte PIN, pak musíte stisknout správnou volbu, abyste se dostali do výběru, za kolik chcete načepovat, případně Fulla – plnou a pak si vytáhnete pistoli buď diesel nebo benzín a už by to mělo jít.

To, že je tu na Islandu čistá, neporušená příroda, jsou řeči. U toho místa, kde jsme spali je v lese černá skládka, kde je hromada armovacího železa a jiného šrotu, nádrže z benzínky i s historickým čerpacím stojanem. Ať mi nikdo nevykládá, že to sem přinesla nějaká vichřice. Ty pneumatiky jsou čerstvé.
Ale jinak se tam na mechu spalo dobře.

Zdraví N+T+M+P

Comments are closed.