Nörrona

Červen 24, 2010 - 2:34 pm 5,756 Comments
Nalodění nebylo nic zvláštního. Už z dálky byl vidět komín Nörrony, ale nakonec tak obrovitá zase není. I když to mi nebrání, abych nebyl stále překvapován, že vylézám jinými schody, než jsem myslel.

Jelikož přístav nebyl velký, snadno jsme poznali, kam máme jet. Hned u vjezdu byly budky jako na placení u Glóbusí benzínky, kde jsme za lodní lístek dostali něco, co vypadalo jako zmešená letenka – trvdý papír s magnetickým proužkem – slouží nám to i k otevírání dveří.

Po projetí kolem této kukaně nás zřízenec o kus dál navedl do pruhu 7, kde už jsme stáli v zástupu aut před obrovitými lodními vraty. Na začátku toho bylo vidět, jak tam šíbují kamiony a couvají do podpalubí. V pruhu vedle nás stála červená Felície a za ní ještě jedno české auto a jejich osazenstvo je po chvíli seskupilo nad mapou Islandu na kapotě. Začali jsme se taky družit. Jak to tak vypadá, drtivá většina lidí cestujících na Island plánuje svou cestu podrobněji až na lodi, soudě podle toho, kolik lidí má po lodi rozložené mapy a průvodce. I osádka Felicie, tvořená dvěma mladými páry není výjimkou. Ovšem, že cestu do Hanstholmu zvládli přes noc (v pět odpoledne šel jeden z práce) je s podivem. I proto nebyli první den na palubě k vidění, protože dospávali. Obě zpřátelené posádky mají naplánovanou zhruba stejnou trasu jako my, včetně silnice 35 vnitrozemím, tzv. ztezky Kjöllur. Týpek povídal, že ty pseudoteréňáky, kterým se říka SUV, stojící okolo nemají oproti té Felícii moc výhod a že náhon na všechny 4 hrozně žere. Že aby mohli pořádně brodit, tak steně nemají sání dost vysoko a pak taky vyprávěl o nějakých známých, kteří na Islandu projížděli horolezecké terény Škodou 120, která se prý díky náhonu na zadní a tím, že to má zatížené motorem a také tím, že má i sání vzadu a celkem vysoko a vytvoří si při brodění čumákem vlnu, takže to tam vzadu nenateče, že to prostě projede všechno. Pak jsme řešili odborné záležitosti, jakou používá lepenku na orezlá místa na zadních dveřích Felície, tak prý to má vytmelené silikonem a přes to Tesa pásku s nějakým textilním základem a prý tam drží už přes rok. Blatníky už má nové, protože mu upadly. Pak procházela kolem nějaká zřízeňkyně a instruovala nás, že cestující mají jít nastoupit a vzít si věci a v autě má zůstat jenom řidič. Tak šli do nějaké boudy, postavené z obytných buněk a pak něčím podobným jako jsou nástupní prsty na letišti až do lodi. Auta se dala do pohybu až daleko později a zajíždělo se tam jak do podzemní garáže. Teda spíš nadzemní, protože jsem jel po nájezdu nahoru, do zatáčky, zase po nájezdu nahoru, tam se otočit a zařadit se do pruhu. U vjezdu si nějaký chlápek vzal lístek od auta a pak jich tam spousta navigovalo – zajeďte sem, támhle, ještě kus dopředu…
U východu jsou pak letáčky s mapkou lodi, kde je velká červená tečka „zaparkovali jste tady, tak si to zapamatujte a pak tu nelítejte, že nevíte, kde stojíte“. Tak my máme auto na palubě 4, červený vchod, označení Papuchalk.

Nová Nörrona má osm palub, naše „noclehárna“ je na druhé palubě – pod hladinou. Pod námi je už jen bazén a fitnescentrum, pak dlouho, dlouho nic a pak dno Severního Atlantiku. To nám ale nijak nevadí, protože když si to člověk neuvědomí, nemá šanci to poznat. „noclehárna“ píšu záměrně, protože ty naše kamrlíčky jsou tu označeny jako „Couchettes“(coucher=francouzsky spát), narozdíl od kajut nahoře, které nesou honosnější označení „Cabins“. Tedy v naší třetí třídě je vždy šest „couchettes“ v takové chodbičce do U, která se oběma konci napojuje na hlavní chodbu.Dveře do této postranní jsou zamykány a k jejich otevření slouží právě onen lodní lístek. Většině lidí to ovšem zlobí a tak tu neustále někdo klepe, aby byl vpuštěn. Umývárny a záchody jsou na chodbě. „Couchettes“ mají šest nebo devět postelí,liší se pouze tím, jestli jsou tam dvou nebo třípalandy-prostor je ale stejně velký, takže v devíti si člověk na posteli skoro neposadí.Palandy jsou do U, mezi nimi ulička, na krajích dvě poličky a tyčky na ramínka, s batohem se tam člověk neotoči. Dveře do každého tohoto kamrlíku jsou barové lítačky s kulatými okýnky, jedna půlka červená, druhá zelená, jako kdyby to bylo ve školce. V celém tomto oddíle je jen jedna zásuvka, zrovna pŕed naší kajutou, a tak je tu od časného rána vylezlý nějaký česko polský varný klub s konvicemi.

Vůbec většina lodi jsou Češi, pak hodně Poláci a Němci a nějací Francouzi.

Zase píšu pomaleji než bych chtěl. Na Faerech jsme byli včera v půl páté, asi za hodinu a půl jsme zase jeli, ani nás nenechali vystoupit. Pak jsme měli nádhernou dvouhodinovou plavbu kolem epochálních útesů průlivem mezi ostrovy.

Vikingové, kteří zakládali nové osady vybírali vhodné místo na pobřeží tak, že hodili na dohled od země přes palubu totem a přistáli tam, kde ho vyvrhlo moře na břeh. My sice máme taky dřevěný špalek z kempu v Klitmøllso, ale v kufru a kromě toho, že nás nenechají čekat až ho moře vyplaví máme jisté, že přistaneme v Seyðisfjorduru. Už je na dohled.

Niki hlásí, ať se jí, prosím, zkontroluje vždycky večer mail a pokud možno nějak vyřídí.

Strmé skalní kužely vystupují rovnou z moře, po úbočích se povaluje sníh, vrcholky jsou v nízkoplujících mracích. Fouká, i když méně než v Hanstholmu, lopatky anemometru je ještě vidět. Kurz 201,3 stupně, rychlost 17,8 uzlu. Už jsou vidět i potoky tekoucí po úbočích, i nějaké domečky na pobřeží. Nějaký důstojník zrovna vylézá na radarový stěžeň a vyvěšuje islandskou vlajku. Hory jsou z vrstev jako letokruhy stromu, jsou vichrem a vodou ošlehány, že jsou v nich úzké rýhy. Sem tam suťoviště. Tráva se zakřiknutě šplhá po svazích. Už mi tuhnou prsty, tak zase večer.

Comments are closed.